Hlásí se Ramsau

Běžci už se naplno zapojují

Den přesunu na sportoviště je vždy klíčový, a to jak z hlediska přepravy závodníků do cílových destinací, tak z hlediska přepravy veškerého materiálu. Zvláště proto, že máme jednotné vybavení, bundy, tašky apod. Proto dámy z řad trenérů (zvláště pak Míša) si hodily noční a do rána vše označily různými identifikačními kódy. Po snídani – rozloučení s vynikajícími hostiteli a zpátky na značky do procesu. A teď už jen o skupině běžeckého lyžování – následovala týmová porada, představení naší dobrovolnice Tijany, vymezení odpovědnosti (i sportovců sami za sebe). Floorbalisté pak odjeli separátním autobusem do Grazu, lyžaři společným autobusem. Nejdříve se vylodili sjezdaři a snow-boardisté před hotelem ve Schladmingu, což byl první klíčová bod. Proto trenéři důsledně připomínali a kontrolovali, aby sportovci měli správně vyložené věci. Asi proto se stalo, že nejmenovaný trenér Alexandr si v autobuse zapomněl bundu. Naštěstí se na to přišlo brzy, takže si náš autobus ve Schladmingu hodil druhé kolečko, my to brali jako projížďku po pamětihodnostech.

Zanedlouho jsme byli před naším hotýlkem v Ramsau (Almfrieden) a paralelně s vykládáním věcí jsme s Tijanou řešily přepravu na sportoviště. To je také klíčový moment – prohlédnout vybavení, seznámit se s místem sportu, s tratěmi, apod. Vzhledem k ještě nefungující přepravě Tijana s podporou na recepci našla místní spoj (poslední možný, jak se dostavit do centra a potrénovat), ovšem s odjezdem za 20 min. Podle základního hesla v SO – BE FLEXIBLE – jsme stačili naházet věci na pokoje. Opět ne zcela jednoduché – máme privilegium malých pokojů po dvou, ale rozlezlé ve 4 poschodích. Mimochodem, z útulných pokojíčků se sociální zařízením na nás dýchá atmosféra starého Rakouska-Uherska, kde všechno funguje. FAKT.

Lehkým klusem jsme zvládli běh cca 400m na zastávku, i s lyžemi. Dlužnou poznamenat, že první skupina už sice držela nohu ve dveřích, ale pan řidič na naši omluvu jen s úsměvem opakoval. ALLES GUTE!

Naše běžecká skupina tedy má první pochvalu. Prvně jsme potřebovali zajistit „mazací box“, který sdílíme se Slováky a Estonci a který zatím vypadá jako holobyt. Navíc po drátěných schodech nahoře -jako budka na muří nožce. Ale mazač i sportovci musí toto zvládnout. Vyrazili jsme ne tréninkové tratě – běžci od 500 m výše nám dle značení hled zmizeli za horizontem (ale pod dozorem) a jinak jsme se věnovali našim sprinterům na 50 a 100 m (Petra a Tomáš). Po tréninku jsme pak měli dostatek času si projít celý areál, seznámit se s klíčovými místy, jako např. kde jsou záchody, zaváděcí zóna (check-in apod.).

Doma také bylo pak dostatek času na vybalení hygienu, večeři, apod. Já a Tijana jsme spěchaly na úvodní poradu trenérů a než jsme se vrátily (cc 21 hod.), tak všichni byli na pokojích už ztuhlí.

Zítra - resp. dnes – máme skoro všechny už v kvalifikačních závodech.

Zaslala: Hana Válková

Fotogalerie k aktualitě