Z běžecké stopy

REKORDY pokračují

První disciplínou hned od 9 hod. ráno byla poslední „dlouhá disciplína“ - 7,5 km, v níž startovala Dita. Protože únava se stupňuje, bylo naší povinností se zeptat, zda na start půjde či nikoliv. S úsměvem prohlásila, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se… Jenže my se málem nezúčastnili, jelikož před zavádění do „check-in“ stanu jsme zjistili, že chybí boty. Přes všechnu kontrolu se i toto stává, i když by nemělo. Tak Marcela honem půjčuje boty – ovšem místo velikosti 35 mají velikost 39, nepasují na Ditiny lyže.Beflexible a neztrácej hlavu! Tak i půjčené lyže – přemazat a hurá na start. Dle úsměvu na fotce vidíte, že se vlastně nic neděje. Ovšem dělo se, neboť Dita při každém kole musela do depa (místo, kam mají trenéři na trati přístup) nechat si znovu boty zašněrovat. V dalších kolech pak už byly zastávky častější a v závěru už museli dávat záchranu a dopomoc i tyrolští myslivci, kteří trať uzavírali (Dita zde má pokaždé poslední startovní místo). Podle vylosování ve finálové skupině své 3. místo uhájila.

Stejné lyže a boty pak Marcele přinesly 2. místo na 1 km. Při dojezdu do cíle prohlásila, že jela jako blázen, až jsme se obávali, že opět trhla nějaký rekord. Naštěstí to bylo zlepšení v rámci povoleného rozmezí.  Zato Lucka rekord trhla – zlepšení o 2 a půl minuty, a tudíž se zařadila mezi rekordmany jako včera naši zlatí hoši. Naštěstí účastnická stužka s kopií malé medaile je natolik pěkná, že jistě vyzdobí Lucce pokojíček. Nenápadně se zapisujeme do historie zimních her a JURY rozhodčích už si nás dobře pamatuje.

Jakub a Láďa jsou na 5 km pátí v sedmičlenných finálových skupinách. Gratulujeme.

Mezi nabitým programem se nám podařilo utrhnout si chvíli pro zopakování předávek ve štafetách.

V kvalifikacích na 100 m (Tomáš a Petra) jsme s našimi sprintery žádná dramata, na rozdíl od jiných výprav, neprožívali. Nejnebezpečnější situace nastává, když závodník upadne (a stane se – i do sousední dráhy). Jelikož není hanba upadnout, ale je hanba nepokusit se vstát, pak závodník bojuje s procesem jak se zvednout. Za obrovského povzbuzování diváků pak se sebou cloumá jak masařka v pavoučí síti a až se zvedne, tak se ozývá bouřlivý potlesk, volání BRAVO nebo i mexické vlny. V jednom případě se závodník po pár pokusech „sekl“, zahodil hůlky a mlátil nožičkama, což je regulérní DQ bez účastnického ocenění.

Jestliže nebyla žádná závažná dramata na dráze, pak byla ve stanu pro oceňování a dekorování. Dvojice z KesselBuntes vždy pokračovala ve svých  vtipných průpovídkách v němčině (kromě Rakušáků a Němců jim stejně nikdo nerozumí). Někteří závodníci z čekací zóny prchají, protože tam nevydrží sedět, někteří přeš veškerý rachot usnou a na stupně vítězů jdou jako omámení. Naši čekali na vyhlašování 3,5 hod.

I když jsme toto na poradě trenérů kritizovali, odpověď zněla, že proces vyhlašování řeší nějaká velice známá zábavní agentura, takže baviči dělají i to, co nikoho nebaví.

Pozdě večer jsem já osobně měla možnost se zúčastnit debatního setkání s Timem Shriverem ve Sporthotelu ve Schladmingu. Dostali jsme i Timovu podepsanou knihu FULLY ALIVE. Podebatovali jsme, jak oslavit výročí existence SOI v roce 2018, jak je důležité mít v národních programech dlouhodobou vizi jak dál. Můžeme ujistit, že tímto se zabývá i naše ČHSO.

Krátkodobá vize s mojí volontérkou Tijanoupak byla chytit lehkým klusem poslední autobus zpět do Ramsau a s ostatními trenéry se připravit na další den, kdy se předvedeme ve štafetách. Celkově je přihlášeno 52 štafet.

ALLES GUTTE

Zaslal: Hana Válková


 

Fotogalerie k aktualitě zde: 

Fotogalerie k aktualitě