Informace z běžecké stopy

Štafeta s medailovou odměnou

Štafety jsou vždy vrcholem běžeckých soutěží, a ty byly právě zařazeny na dnešní den. Byť jsme trénovali předávky na suchu, na lyžích – v imaginativním tréninku se zapamatováním úkolů na každém úseku: rozjet hromadný start - procpat se do předávkového území, neutéct z území, ale nestát, jet na obrátku - předat a nakonec do cíle. Přesto celkově jsme nemohli celou štafetu naostro vyzkoušet.

Celkem přihlášeno 52 štafet, 8 čistě ženských, zbývající mužské či smíšené - koedukované. Do startovacích vln nasazeny dle součtů výsledků z kilometru. Naše ženy byly zařazeny do 3. skupiny dle 3. pořadového času, startovní číslo 5.  Dita rozjížděla, Lucka 2. úsek, Marcela 3.úsek (a zase jela jako blázen), Adéla 4. úsek do cíle. Že se třetím nejhorším časem se nakonec posunuly na stříbrné druhé místo, to je fantastické.

Naše mužská štafeta měla startovní číslo 31, byla nalosovaná do skupiny s 8  týmy a měla šestý pořadový čas ve skupině. V této vlně jelo celkem 26 štafet, tedy pro orientaci sado-maso. Ota se svou bojovností a širokými rameny se vnutil do trychtýře v polovině startovního pole, na první předávce neskutečná mačkanice a zmatek. Láďovi bránili do vstupu do předávkového území jiné týmy, které tam ještě neměly co dělat. Museli jsme je knok-outovat a Ota se pak orientoval podle nejvyššího bodu na předávce, a to byl právě Láďa. Nasadil svýma dlouhýma nohama dlouhý krok, předal Tondovi, zvanému „indián“. Ten pořadí udržel a polední finálový úsek běžel Jakub. V cílové rovince na něj zle dotíral o metr vyšší Němec, ale Jakub se nedal. O výsledku pak rozhodlo pár centimetrů – viz foto. Pořád jsme ještě nevěřili, až se na tabuli objevily oficiální výsledky (naše třetí místo s časem 23:49,3, čtvrté místo německé štafety 23:49,7). A pak se nám indián rozplakal. Škrtáme z akademických psychopedických učebnic větu, že osoby s MP jsou „citově oploštělé“.

Odpoledne nastupovali do posledního finále naši sprinteři – 100 m. Petra tak vcucla závodní atmosféra a předchozí úspěch na padesátce, že zapomněla na veškeré choroby, dokonce jsme ji několikrát přistihli ve spontánním poběhnutí a na start vyrazila rázným krokem. Zatímco v kvalifikaci se pohybovala jako leklá ryba (musela dostat trochu motivační ceres), teď vyrazila tak, že brzy byla včele startovního pole. Tak už jsem viděla další DQ pro nesouměřitelný čas. Osud nám byl milostivý a kolem padesátky spadla. Na druhou stranu jsme věděli, že po pádu většinou čekala, až ji někdo zvedne (naštěstí jsme to nedělali). Světe – div se, strategií pokus-omyl se nejen sama zvedla. Nastoupila do správné stopy a usilovně doháněla ty před sebou… Zase stříbrná Petra !!!

Poslední želízko v ohni – sprinter Tomáš. Jel opravdu stejnou technikou a stejným úsilím jako v kvalifikaci, ale soupeři se kolem něho přehnali (což nám z hlediska vyrovnaných časů ve skupině bylo divné), ale výsledek- 4. místo na cílové čáře bylo jasné. Bylo nám líto, že Tomáš bude jediný z naší výpravy bez medaile, ale i 4. malá medailička je krásná. A opět – světe div se, ti před ním nakonec byli odsunuti za nedodržení pravidla maximálního úsilí a odsunuti. Tak, jako před tím na padesátce Tomáš. Osud byl tedy v tomto případě spravedlivý a hlavně – Tomáš zvládl svůj sprint přímo předpisově. Další dnešní stříbro – a taneček na stupních vítězů!

A pak následovaly dlouhé, ale přece pěkné ceremoniály, fotky, gratulace. V pozdních večerních hodinách došlo i na vyhlašování výsledků v běhu na 10 km (opakujeme: Ota 4., Adéla2.). I když tam zůstaly jen trosky diváků, měli i bohatý doprovod se švýcarským MEGA-zvoncem.

Zaslal: Hana Válková

Fotogalerie k aktualitě zde:

Fotogalerie k aktualitě