Sjezdařské ohlédnutí

zazvonil zvonec a ....

U nás ve Zlíně je pořekadlo - Co hezké má zvostati nesmi moc dlouho trvati. Alpská pohádka skončila, proto píšu své ohlédnutí už z domu. Důležité je, že jsme doma všichni ! Zdraví ! Plni zážitků a zkušeností! Někteří navíc s medailemi. A sjezdaři s hnědými obličeji...

Počasí nám nakonec přálo. Dva dny lilojako z konve při Super G / my jsme neměli přihlášeno /, ale jakmile jsme nastoupili na kopec na obří slalom, tak se objevilo sluníčko a hřálo jak kamínka. V poledne bylo na nástupní stanici lanovky  v 900mnm 18 C ! Takže ranní manžestr zmizel a jízda mimo závodní trať byla hooodně náročná. Tratě průběžně pořadatelé upravovali. Jednou nás ráno vylekala mlha, že nebylo vidět na 5m. Ale v 9h už bylo vidět do cíle.

 Jen si to představte – ráno budíček v 6h, snídaně, vše nachystat a s lyžema stát v 7,15 před hotelem. Pokud by nám ujel autobus, tak už závody nestíháme. Jízda asi 15 min  ke sjezdovce pro začátečníky  / Eliška a Roman /, pak na konečnou, ke stanici kabinkové lanovky. V 7,45 obouváme lyže, sjíždíme k naší sedačkové lanovce. Vyjedeme nahoru, dáme rozcvičku a sjíždíme k soutěžní sjezdovce. Zde se rozdělíme na pokročilé / Eva P.a Pepa  / a na středňáky / Eva K, Lenka, Milan a Ondřej /. Následuje povinná prohlídka tratí. Už s čísly se suneme mimo trať a ukazujeme si  jeji záludnosti. Přímo na trať vjet nikdo nesmí,profrčet rychle taky ne. Vše pečlivě sledují rozhodčí a podle seznamu kontrolují, kdo už obhlídku absolvoval. Přesně v 8,30 se trať uzavírá a kdo to nestihl, má problém.

Dole se sejdeme, po krátké poradě opět vyjíždíme nahoru a už zůstáváme  na sjezdovce nad startem.

Bundy mizí v batohu trenérů, čísla se navlékají na závodní kombinézu. Poslední kontrola přezek na lyžácích, nazout lyže a vzhůru na start. Při kvalifikaci jede celý tým podle čísel najednou. Při závodech už podle zařazení do skupin. Trenéři čekají na pauzu mezi skupinami, pak dostávají pokyn a ověšeni bundami a batohy opatrně sjíždějí vedle trati dolů, kde sklízejí stejný aplaus jako závodníci před nimi.  Vždy jsem se pořádně zapotila, můj batoh se 4 bundami byl objemný a dostala jsem přezdívku Šerpa. Kdybych s ním spadla, tak bych možná nevstala! A hlavně jsem nechtěla dělat ostudu! Mezi diváky jsme měli svoje fanoušky. Rodiče, příbuzné, vzácné hosty.

Každý závod měl dvě kola. Při počtu více než 150 závodníků trval obří slalom pro náš tým do 15 h! Když jsme sjížděli pluhem k parkovišti, tak jsme byli jak cestáři s radlicí, od které stříkala mokrá břečka.

Rychle do autobusu směr jídelna a v 15,30 konečně sedáme k obědu. Moc na výběr už není,ale jídla je dost a my jsme spokojení. Pak zase rychle do autobusu, který jede našim směrem jen 1x za hodinu. V hotelu se dáváme do pucu. Někteří si užívají poležení v horké koupeli, protože doma mají jen sprchový kout. Pak buď odpočíváme a jdeme na vyhlášení až po večeři. Nebo naopak hned valíme zpátky na vyhlášení a večeříme později. Vyhlašování si užíváme, je to show! Ve čtvrtek odpoledne, při vyhlašování slalomu se ozve šum a na podiu se objeví Arnold Schwarzeneger! Určitě si přečetl můj příspěvek, že tady chybí a přijel i s dcerou. Zavzpomíná na Světové hry v Rakousku  v roce 1993, jeho dcera špitne jedinou větu, kterou umí německy- Ich liebe dich a zase pokračují dál.

Závody ve slalomu trvají kratší dobu. Trať je poloviční a závodníků je o třetinu méně. Proto obědváme už ve 13h, rychle se na hotelu převlečeme a jedeme na vyhlášení, které začíná v 15h. A pro nás končí v 19,45. Po celou dobu stojíme, tančíme, tleskáme. Tady se ukáže týmový duch. Všichni hodinu čekají na vyhlášní našeho posledního závodníka. Naštěstí skvělá volontérka Anja zařídí autobus  a společně s Italy usedáme k večeři ve 20h. Další závody nás nečekají, takže dopoledne jedeme se snowboarďáky na jejich vyhlášeni, něco málo nakoupíme, rychle zpátky, oběd, sbalit lyže a věci. V 15,30 nasedáme do autobusu a jedeme do Grazu na závěrečný ceremoniál. A v sobotu hurá domů.

Uznáte, že si všichni zaslouží obdiv! Bylo to náročných 12 dnů. Zvládli jsme to bez ztráty kytičky.

Sportovci i doprovod. Krásná slova jsme slyšeli na posledním setkání trenérů od místních „profíků“, kteří připravují velké závody FIS. Byli nadšeni atmosférou a děkovali, že mohli pomáhat a byli s námi na sjezdovkách. I oni zaslouží náš dík.  Máme na co vzpomínat. I my bez medailí.

 

Zapsala Dagmar Dědková


 

 

 

 

 

 

 

Fotogalerie k aktualitě