Naše Madlenka

Největší dojem na nás udělala přátelská atmosféra

Náš příběh začal v srpnu před 11 lety, kdy se nám narodila Madlenka. Hned po porodu nám lékaři oznámili, že mají podezření na genetickou poruchu, která se za několik dní potvrdila. Naše dcera se narodila s dg. Downův syndrom. Začali jsme tušit, že náš život bude jiný, než jsme si plánovali, ale jak moc, to jsme si představit neuměli. Každopádně jsme se rozhodli, že se všemi silami pokusíme Madlenku připravit do života tak, jak nejlépe to jen bude možné a jak nejlépe to jen všichni zvládneme.

 V dalším vyprávění se budu věnovat pouze našim sportovním aktivitám, nejen proto, že sport by měl být nedílnou součástí života každého člověka, handicapované nevyjímaje, ale i proto, že na vyprávění o všem čím jsme si doposud prošli a co jsme zažili, tady není místo.

S manželkou jsme sportovně aktivní lidé a také Madlenku vedeme ke sportu. V jejích čtyřech letech jsme začali jezdit na kole, lyžovat a plavat. Brzy na to začala Madlenka s tréninkem tenisu a o pár let později jsme jí přihlásili do jezdeckého oddílu. Dlouho jsme na většinu aktivit byli sami a usilovně jsme hledali oddíl, klub, kde by Madlenka mohla sportovat. Byli jsme bezradní, protože v celém západočeském kraji se nikdo sportování mentálně postižených dětí nevěnoval. Shodou okolnostív září 2016 vznikl při Pedagogické fakultě ZČU v Plzni klub Spirála, který se přihlásil k myšlence „Zdravý atlet“ v rámci Českého hnutí speciálních olympiád. A my získali domovský klub pro Madlenky sportovní život. Spirále děkujeme za to, že nás přivedla do prostředí celosvětového sportovního hnutí Speciálních olympiád. Hnutí, jehož myšlenky a jeho podstata Madlence umožnili trénovat, soutěžit, závodit a porovnávat se sebou rovnými na základě původní a  nejčistší olympijské myšlenky: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.

Nicméně, při naší účasti na 26. zimních hrách speciálních olympiád v Horní Malé Úpě nás velmi mile překvapilo, že vyhrát, mít radost z vítězství a být za to na sebe oprávněně hrdý se nosí i zde. A to je dobře. Protože chuť vítězit, překonávat překážky, klást si cíle, a nejenom ve sportu, posouvá hranice člověka stále dál a výš. To, čeho jsme byli svědky v Úpě, nás zcela ohromilo. Ještě před pár týdny jsme si nedokázali představit, že něco podobného může existovat. Neuměli jsme si představit, že bychom mohli být součástí něčeho podobného. Nedokázali jsme si představit nadšení organizátorů a sportovců. Ale hlavně jsme si ani ve snu neuměli představit atmosféru takového klání. Začalo to slavnostním zahájením se zapálením olympijského ohně. Což doufám navodilo u všech přítomných, stejně jako u nás, pocit přítomnosti a sounáležitosti navelkém sportovním svátku. Pravda, chyběl mi sportovní slib, že všichni budou zápolit podle pravidel fair play. Vzpomínám si, když jsem se jako závodník účastnil velkých závodů, vyvolával ve mně tento slib, přednesený některým ze závodníků, zvláštní pocit: „ Budu závodit čestně, poctivě a s úctou ke svým soupeřům.“ Největší dojem na nás udělala přátelská atmosféra mezi „soupeři“. Na startu bylo cítitodhodlání zvítězit a získat medaili,ale ne proto, že svého soupeře pokořím, porazím, zničím, ale proto, že prostě dojedu do cíle a budu dnesrychlejší. Na startu byla sice napjatá, ale veselá a přátelská atmosféra, jakoby ani nešlo o medaile. Závodníci si navzájem dodávali odvahu, navzájem se podporovali a uklidňovali. Až mě samotného zaráží, co jsem toprávě napsal. Tohle, že je atmosféra na závodech? Znovu si pročítám řádky, které jsem napsal. Ale je to tak. Vždyť jsme tam s Madlenkou stáli. Viděli a slyšeli jsme, jak se k Madlence její soupeřky chovaly, jak jí uklidňovaly a jak jí dodávaly odvahu, že to zvládne. A ona to i díky nim nakonec zvládla a to ve velkém stylu. Ve své kategorii získala dvě bronzové medaile. V průběhu celého týdne pořadatelé mysleli i na doprovodné programy, kterých se závodníci postupně účastnili. S Madlenkou jsme se byli naměření kondice v rámci programu „Zdravý atlet“ organizované studenty brněnské Fakulty sportovních studií. Studentům se podařilo vytvořit přátelskou atmosféru, a i jinak ostýchavá a stydlivá Madlenka se nechala vybičovat k úžasným výkonům. Vyvrcholením celého týdne bylo vyhlášení výsledků. Ze svých prvních medailí byla Madlenka naprosto nadšena a my rodiče velmi pyšní. Už se všichni připravujeme a těšíme na další sportovní klání v rámciČHSO.

Rodiče Madlenky

 

 

 

Fotogalerie k aktualitě