Zpravodajství z USC - Atletika III.

Zprávy od Hany Válkové

ATLETIKA
(zpráva Hany Válkové)
Ráno nemůže začít jinak, než snídaní: trojboj vajíčka, placka, sirup nezklamal ani dnes. Ale soustředíme se na trio našich dálkařů: Filip, Petr, Honza. Honza byl dnes trošku přešlý mrazem, takže zůstal hodně dlužen svému maximálnímu výkonu a sám to tak cítil. Uvidíme, jak dopadne finále, jelikož jsme nepožádali o změnu zařazení dle starších výkonů. Ale podstatné je, že všichni měli všechny 3 pokusy platné a do finále jdou s čerstvě změřenými výsledky a že máme potvrzenou jejich rozběhovou vzdálenost.
Odpolední program byl věnován štafetám 4x400m (ty nemáme) a 4x100m, ty nacvičujeme každou minutu, jelikož jsme opravdu tým. Sestava Ivana Nunhardtová (start a zatáčka), Maruška Bartošová (rovinka), Honza Nunhardt (zatáčka) a Petr Čvančara (finálový úsek) do toho dala všechno. Základní úkoly byly tři: stoupnout si až za žlutou značku předávacího území a předat do další značky (žádná akcelerační zóna, což řešily jiné štafety a vnesly mezi nás nervozitu), neupustit kolík a udržet si svou dráhu !!! Podařilo se – premiéru máme úspěšně za sebou. Čas 1:11,1 je slušný zvážíme-li, že sestava z různých klubů se začala tvořit až zde a v podmínkách regulérní dráhy to bylo teprve podruhé. Důležitější než čas je fakt, že se štafeta sehrála a ostatní (Denisa a Filip) fandí, až jim na krku nabíhají žíly.
Organizace štafet dostala drobnou trhlinku – zpoždění o cca 25 min., což by se dalo omluvit tím, že startovalo 73 štafet celkem (rozběhy po 6 až 8 drahách), že někteří trenéři nerozumějí jazyku či atletice. Ale důvod byl prozaický: bylo málo volontérů, kteří mají zelená trika, což je vizitka vstupu doprovodů na plochu. Můj nesmělý návrh zpoza check-in lajny, že by tam mohli vypomoci i ti v petrolejově zelených trikách – těch je všude jako kobylek a mají funkci hlídačů přešlapů, byl rázně zamítnut: oni mají své instrukce a vědí, co dělat. To se dokázalo i tím, že nedovedli usadit sportovce dle úseků (pak jsme jim to nadiktovali sami), že všechny výpravy si samy asertivně hlídají místo přezouvání do treter… Ale jinak volontéři se fakt snaží, aby vše proběhlo co nejlépe. Jak zanedbatelných je našich 20 min. v jinak výborně zorganizované soutěži oproti boccistům, kteří vlastně nevědí, zda budou ještě letos hrát, nebo stolnímu tenisu !!!

Zde je na místě zmínit se o znacích amerického volontéra a dále i o hře „na přešlap“.
1. Volontér má triko příslušné barvy, která vymezuje jeho pozici a pravomoci, k nimž je náležitě vyškolen. Abychom se my vyznali v tom, k čemu jsou vyškoleni, máme dvoustránkový barevný manuál.
2. Volontér má podložku s klipem (v barvě odpovídající triku) s mnoha papíry, tužkou, za pasem má mini-vysílačku či třímá mobil. Ti podřadnější mají jen praporky (to jsou hlavně ti určení k hlídání přešlapů).
3. Úpěnlivě se řídí pokyny na papíře pro svoji pozici, málokdy používají hlavu a nevědí nic, kromě místa svého určení. Základní důvod pro jejich obsedantnost je “safety a security“.
4. Jsou stále happy, mávají a vykřikují HI ! HELLOW !!
Hlídači přešlapů nikoho nepustí ani o píď se přiblížit kamkoliv – ani pro ukořistění fotky sportovce, ani při hledání obchvatu zprava či zleva. Proto naší zábavou je právě strčit nohu za tuto „píď“ a očekávat, kdy nás umravní. Krátíme si tím i chvíle čekání na start. Nezklamou, jsou bdělí a ostražití. Ale zdá se nám, že každý den jsou čím dále tím více vtaženi do atmosféry her a úsměvy přestávají být kožené, ale upřímné.
Abychom si z nich nedělali jen legraci, je třeba si uvědomit, že je zde 7.000 jenom sportovců. Že mnozí volontéři přijeli z různých koutů USA, přicházejí po práci nebo si vzali dovolenou, kromě trika a kalhot zdarma si dle určitých pravidel připlácejí na ubytování a stravu. Mnozí se k nám hlásí s tím: Čeko – Čeko (nebo i ještě Czechoslovakia), že odtud mají prarodiče či jiné příbuzné, nebo Čeko – Ach Prague, tam je krásně. Zastaví se, popovídají si s našimi sportovci (totálním typem komunikace), vymění odznáčky.

Nabiti pozitivní energií po štafetách jsme si zajeli „shuttlem“ do Convention Centre ve městě: jedna z kolosálních budov či celý komplex budov, kde se odehrává bocce, stolní tenis, ale i další sporty. Stálo za to vidět místo basketu „Lakers“ a Magica Johnsona, udělat si pár společných fotek. Na velkých billboardech je i jeho tvář s dalšími sportovci SO. Jelikož je nyní už poněkud buclatější, tak jsme ho okamžitě nepoznali a ptali jsme se několika pořadatelů okolo, kdo to opravdu je. Nikdo nevěděl, i když tam včera byl na návštěvě. A úplně malá dorážková byla informace, fakt vážně míněná, že je to zakladatel Speciálních olympiád. Tak to fakt ne, protože Eunice Kennedy Shriver nebyla chlap a byla běloška. To vím určitě.