Zpravodajství z USC - Atletika IV.

Zpráva od Hany Válkové

Zahájení každého dne smaženými vajíčky a smaženými bramborovými kroketami už je natolik nudné, že už je nebudeme dále popisovat. Jelikož se však řídíme heslem – voják se stará, voják má – „nasyslujeme“ si do ledničky trojúhelníkové tousty, které se vydávají jen u oběda a snídaně si inovujeme.
Dnešním dnem v atletice začaly finálové soutěže a my jsme měli dopoledne hned 2 želízka v ohni, a to ve vrhu koulí: Petr v divizi 10 (celkem 7 závodníků), Honza v divizi 11 (celkem 6 závodníků). Ty tam jsou doby, kdy finálové skupiny mívaly i po 3 účastnících. Celkem bylo 18 finálových divizí). Oba postupovali v pořadí čtvrtým nejlepším výkonem. Když jsem zaváděla Petra na „check-in“, kde už pak jsou zcela v rukou neznámých volontérů a do startu jim zbývá asi 25 min, v duchu jsem ho litovala: když ho posadili na místo jeho startovního pořadí 3, seděl zmáčknutý mezi dvěma hromotluky, kteří ze svých židlí přetékali a měla jsem o něj starost, aby ho nezadusili. Ale Petr se nelekl, byl naprosto soustředěný, všechny pokusy platné a nakonec z toho byl bronz !!! Výkonem zůstal pouze za oběma obry Drásaly (najděte si na Googlu, kdo to byl). My byli štěstím bez sebe. Podobně Honza. Dle výsledkové tabule to také vypadalo na bronz. Hned jsme běželi do zóny vyhlašování výsledků, abychom urvali vhodná místa pro fotografování našich medailistů. I když vyhlašování zde (opět oproti jiným sportům) funguje, dodržuje se pořadí ukončených disciplín a tudíž má i důstojný rámec, přece jen se vleče, jelikož např. s vyhlašováním naší dnešní koule zde bylo paralelní vyhlašování dalších 28 divizí v běhu na 400 m. Přece jen ale prodleva s vyhlášením Honzy byla podezřele dlouhá, začali jsme v tom tušit nějakou čertovinu. Letím k výsledkové tabuli a tu máš čerte kropáč! Opravdu: zlepšení závodníka před ním z kvalifikačních cca 9,50 m na výkon kolem 13 metrů není v souladu s pravidlem maximálního úsilí v kvalifikaci a finále. Honza tedy stříbrný!!! Velké gratulace oběma.

Na odpoledne jsme plánovali odjezd k pobřeží oceánu na Long Beach. Jelikož se vyhlašování trochu protáhlo a opět autobus z našeho centra USC měl tradiční prodlevu, tudíž opět zahlodala skepse, abychom se tam vůbec dostali. My už totiž žádný volný prostor pro delší akci až do konce her nemáme. Přece ale naše čekání byla jen hodinka pouhá a cca o půl čtvrté už jsme byli na vytouženém místě. V tomto středisku se soutěží v beach volejbalu a v cyklistice. Měli jsme snahu zjistit časy odjezdu autobusů zpět a dověděli jsme se – kromě Hi a Hello – že žádný jízdní řád neexistuje, ale hned jak přijdou další lidi, tak se odjíždí. A to až do ukončení programu v 8 večer. To nás náležitě uklidnilo. Když jsme vystoupili z autobusu, vidíme ve stínu palem na trávníku polehávat nějaké zvadlé postavy nám někoho připomínající. Ano, je to naše cyklistická skupina – čekající na vyhlašování (Jarka obsadila třetí místo). Hned nám spontánně vysypali – konečně v češtině – všechny organizační problémy, čemuž jsme věřili, protože čekat na vyhlašování vítězů v SO na parkovišti je skutečně poněkud nestandardní.

A hned jsme brali věhlasnou pláž ztečí. Opravdu – velkolepý zážitek. Převlékání do plavek pod lajntuchem jsme zvládli bravurně. Zopakovali si bezpečnostní opatření v principu jeden na jednoho a už jsme byli ve vlnách. Zážitek pro ty, co nikdy nebyli u moře, jistě nepopsatelný. Filip, který (a máme k tomu upozornění), který je ještě neplavec a komunikuje hlavně rukama, tady komunikovat rukama nemohl, protože je měl ve vodě. Tak se hrdinně rozpovídal: nejsem srab, voda je slaná, nebudu ji pít, jé – to je dobrý, a rochnil se tam společně se všemi. To bylo smíchu a pohody, což umocnilo ještě medailové zážitky. Samozřejmě, že jsme si zde také trochu potrénovali běháním ve vodě a v písku a zopakovali i „beach – štafetu“. Prostě musíme si naši strategii stále upevňovat.
Procházka po nábřeží, cesta zpět malebnými zákoutími mezi domečky, palmami. Pak večeře. Snaha navštívit večerní program pro sportovce vyšuměla – vše končí velice brzo, ale my stejně znaveni a spokojeni jsme dali přednost spánku.

Večer jsme měli poradu trenérů, protože dáváme už dohromady konkrétní výsledky, informujeme se i o doplňujících programech, ať sportovci mají co nejlepší zážitky, ale také i přípravu odjezdů. Mimo oficiální body programu proběhla i fotografická soutěž o nejhezčího a největšího švába. Zvítězil jednoznačně macek z pokoje Julky a Adriany.
Dobrou noc.

29.9. atletika – koule 4 kg:
Petr Čvančara – 7,58 – 3. místo
Jan Nunhardt – 8,91 – 2. místo