Zpravodajství z USC - Plavání IV.

Zpráva od Jany Boubínové

Ráno jsem v jídelně objevila trochu skrytou ovesnou kaši, kterou jsem si polila všudypřítomným javorovým sirupem. Sladké k snídani sice moc nemusím, ale po několika dnech párků a míchaných vajíček s lívanci to byla fakt vítaná změna. A zase klusem na mítink, který nám je takřka k ničemu, ale dneska jsme byli všichni za účast odměněni – každý trenér dostal jedny plavecké brýle…není mi docela jasné, jak je mám rozdělit mezi čtyři závodníky, a což potom větší týmy, kde je závodníků třeba dvacet? Pro nás, trenéry, brýle jistě míněny nebyly, protože někteří z trenérů zjevně nejen nerozumí plaveckým pravidlům, ale s největší pravděpodobností vůbec neumí plavat…
Dopoledne měl Míša kvalifikaci na 50m volný způsob. Nevím, jestli se na jeho výkonu podepsal pocit zodpovědnosti, nebo to, že se rozhodl celou trať uplavat opravdu kraulem, ale jeho čas byl o dost horší, než čas z přihlášky. Teď trochu trnu hrůzou, co předvede ve finále, protože v případě, že by zaplaval svoje maximum, hrozila by mu až diskvalifikace za překročení časového limitu, který je stanoven podle času dosaženého v kvalifikaci, plus maximálně patnáct procent.
A odpoledne čekalo finále Petra. Už od oběda s ním nebylo k vydržení, celý polední klid s ním musela Eva hrát karty, aby přišel na jiné myšlenky. Po příchodu na bazén se rozplavával tak svědomitě, že jsem se chvíli obávala, že probourá hlavou obrátkovou stěnu, ale nakonec bazén i Petr přežili a šlo se na start. Péťa věděl, že je ve velmi těžké sedmičlenné skupině, ve které má šestý čas s poměrně velkým odstupem od medailí, takže pokud chce uspět, musí v něm „bouchnout saze“. A dokázal to!!! Bronzová medaile je nečekanou, ale zcela zaslouženou odměnou za další osobáček. Po tomto úspěchu byli všichni tak dobře naladěni, že jsme ještě před večeří zvládli i první dvě stanoviště Zdravého atleta, zbytek hodláme absolvovat v dalších dnech. Výsledky všech lékařských vyšetření si sportovci přivezou domů v písemné podobě.