Zpravodajství z USC - Atletika V.

Zpráva od Hany Válkové

ATLETIKA 30.7.
I když jsem se domnívala, že smaženému a sladkému stravování už nebude zapotřebí věnovat pozornost, jelikož už nás nic nepřekvapí – opak je pravdou. Od dnešního oběda byly festovní talíře, kovové příbory, sklenice a hrnečky vyměněny za vše plastové či papírové na jedno použití a vyhození. Nedivili jsme se proč a správně dedukovali, že příčinou nebude fofr při jejich umývání, ale jejich nadměrné mizení v útrobách batohů některých delegací. A nejsou to delegace z rozvojových afrických či asijských zemí. K tomuto závěru nás opravňují výsledky našeho několikadenního pozorování.
Naše atletická skupina měla dopoledne volno, které jsme využili k další prohlídce olympijské vesničky. Fotografování ve stánku Coca-Coly, ochutnávka produktů vyvážených do různých koutů světa. Dárečky v pavilonech sponzorských firem se většinou dostávají za nějaký splněný úkol nebo jsou na principu „kola štěstí“. Takže každý má něco jiného a je zábavné porovnávat si jejich účelnost a hodnotu. (Tak např. mně se ještě nepodařilo vylosovat opalovací „pidikrém“, zato mám 3 balíčky papírových kapesníčků. Asi se budou hodit v zimě na Pomezkách.) Našeho Filipa nejvíce zajímá technika a z pavilónu f.Mattel už získal tři modely autíček.
Zbytek dopoledne už jsme věnovali přípravě na závody – nejdříve masáže nabízené volontéry a volontérkami „Zdravého atleta“, pak lehký oběd ovocný a zeleninový s vynecháním všeho smaženého. Všechny naše tři dámy totiž mají odpoledne finále stovky. V rozcvičení pamatujeme i na mini-oštěp a štafetu. Všechny naše finálové skupiny jsou po 7 a 8 účastnicích, celkem 36 finálových skupin. Naše měly nalosované země skutečně exotické: Trinidad-TOBAGO, Aruba, Costa Rica, Filipíny, Mali, Macau, Peru, Bahrat, Seychelles, Bharat, Itálie, Rumunsko, Alžírsko, USA – a SO Česká republika. Rozdíly mezi prvním a posledním zařazeným časem do finále nebyly více než 2 sekundy, ale spíše setiny sekund. Dlužno poznamenat, že naše závodnice byly z tohoto hlediska spíše ke konci než k začátku časů, ale při tak malých rozdílech je všechno možné.
První nastupovala ve finále 17 Ivana a dlužno poznamenat, že pár metrů po startu ze své dráhy č. 7 vyrazila srdnatě do dráhy č. 8, čímž ztratila nejen nějakou desetinku, ale i vlastní sebevědomí, což vedlo k totálnímu rozpadu vlastní existence. S maximální podporou závod dokončila na 7. místě, a to jsme byli rádi, že rozhodčí moc neuplatňují DQ pro křížení drah. Z tohoto umístění moc radost neměla, ovšem stužky s imitací medailičky jsou opravdu rozkošné a pořadatelům se povedly. Není to jen tak ledajaký laciný špagátek, který dáváme na hrách my v ČHSO.

V následujícím finále 18 Denisa byla v páté dráze, což je pozice riziková: je zde totiž možné kličkovat zprava doleva. Běžně naše závodnice je s koncentrací na štíru a aktivně sleduje veškeré dění okolo, i když před startem prohlašovala, že poběží jako fretka. I když start byl 2x opakován „pro ulití“ jiných závodnic, tak koncentrovanou já osobně Denisu nezažila. A bylo z toho stříbro.

Ve finále 32 pak Maruška měla osmou dráhu, což byla výhoda: orientačně se běží podle ohrazení, takže v podstatě nelze bloudit drahami. A také tentokrát medaile – bronz. Opět dobré završení dne, které kalí jen nekonečně dlouhý proces dekorování (až 120 minut) v prostorech, kde v podstatě není stín. To by umořilo i „jiný level“ než jsme my… Pro zítřek budeme muset vymyslet dynamičtější management i logistiku celého dne. Startují totiž 4 naši sportovci.
Dnešní odměnou všem byla účast na večerním zábavném koncertě, kde bylo možné si „zatrsat“, a hlavně seznámit se s kulturou jižních národů: hudba s nevšedními nástroji, bubnování, tanečky, ale i tanečky s natřásáním třepetalek kolem pasu (lidově leč srozumitelně – třesoucí se prdelky…). Naši chlapci fotili a fotili…
Úderem deváté večer zajímavá produkce končí a všichni do postele.
Výsledky: 100 m : Ivana Nunhardtová, 7. místo
Denisa Horníčková, 19,53 sec., 2. místo
Marie Bartošová, 18,72 sec., 3. místo