Zpravodajství z USC - Atletika VI.

Zpráva Hany Válkové

Pátek ráno, 31.8. Sedím u počítače a dodělávám zprávy předchozího dne. Do otevřeného okna se z kuchyně vkrádá vůně smažených vajec a bramborových kroket. Placky cítit nejsou, jelikož bez polití javorovým sirupem jsou bez chuti a zápachu. Rozpis disciplín je zajištěn, naše disciplíny jsou roztahané na celý den, čekání na vyhlašování sice odsejpají, ale přesto při počtech závodníků a finálových divizí jsou čekací doby dlouhé (hodinu až dvě). Jelikož pozornost a dynamika našich sportovců musí být stále iniciována, dělíme se na několik skupin s odpovědností trenérek: Jana – s muži, prohlídky terénu a zajímavostí či nákupů (dnes vůbec nesoutěží, až pozdě odpoledne Filip), Marcela – dokončení fotodokumentace a webového zpravodajství a já s dívkami jistím závody. Začíná Maruška ve skoku do dálky. Tato disciplína je ošidná kvůli problémům s naměřením rozběhu, uhlídáním přešlapů. Maruška bojuje statečně, odraz jí vychází před břevnem, má všechny pokusy platné. Ale je vidět, že to táhne silou vůle, protože únava zde je už patrná. Oproti kvalifikaci se zlepšila o 5 cm a získala svůj další bronz!!! Gratulujeme! I kluci spěchali zpět na stadion, aby ji podpořili.

Přes poledne jsme zalehli, a všichni v mžiku spali jak blaničtí rytíři. A to nás čekají další tři finálové disciplíny. Organismus bylo zapotřebí osvěžit, napumpovat energii, takže jsme si zaklusali na masáže před startem. První finálové želízko v ohni byl Filip v běhu na 100 m. Hlavní úkol – udržet si svoji dráhu č. 4 si vzal k srdci a bylo vidět, že je maximálně namotivovaný. Vrýval si tento stěžejní úkol do paměti gestikulací a poplácáním označení číslem 4 na dresu, na bokovce (kvůli cílové kameře), zkontroloval si i označení na dráze, pohovořil s rozhodčími s podtržením směru čísla 4 a po výstřelu startéra vyrazil s urputným výrazem přímo do dráhy č. 5. Bodyčekoval soupeře, který mu tam zavazel a do cíle doběhl třetí. Bylo mi jasné, že tady nebude nic jiného než DQ. Samozřejmě že ano: ale účastnická stužka za statečnost je opravdu krásná a užil si i pocit dekorování na stupních vítězů před masou diváků.

Další nervy drásající disciplínou je mini-oštěp, který v ČHSO se teprve probojovává. Jak jsme sdělili u kvalifikací, máme možnost trénovat jen s imitacemi a nikoliv regulérním náčiním. Nervozita na Ivaně a Denise byla patrná, neboť si byly vědomy tří základních úkolů: nepřešlápnout, trefit se do výseče, oštěp musí padnout špičkou na zem. Tato nová disciplína dělá potíže zřejmě i jiným závodnicím, a tak při DQ pro nedodržení pravidla maximálního úsilí (rozdíl mezi kvalifikací a finále 20 % u některých závodnic z nejmenovaných sportovně vyspělých zemí) byl nakonec výsledek následující: Denisa Horníčková – první místo, Ivana Nunhardtová 2. místo. Obě se oproti kvalifikaci zlepšily a jejich umístění je zasloužené. Premiérová účast v této disciplíně byla úspěšná a dívky české oštěpařské škole a Barboře Špotákové ostudu neudělaly!

Radost z ocenění na stupních vítězů nezkazilo ani téměř dvouhodinové čekání. Ovšem – proces jde dál: porada vedoucích k závěrečnému ceremoniálu a k odjezdům byla naprosto nutná (už vzhledem k minulým zkušenostem s dopravou: líbí se nám tu, ale fakt všichni chceme odjet domů). Ostatní se museli postarat o sportovce, další vyprání propocených a prosolených trik. Závodíme, zda u pračky a sušičky budou dřív černoušci nebo my: my vítězíme u pračky, oni na dráze.

Následovala blesková porada trenérů všech sportů právě k závěru našeho pobytu. Kromě faktů spojených se závěrem jsme probrali i výsledky našich sportovců, předali si zkušenosti i s kulturními diferencemi mezi Amerikou a námi. Jedním z hlavních bodů zde bylo porovnávání měr tekutin mezi různými národy: galony, půlgalony, stakany, litry apod.