Tradiční UEFA fotbalový týden na podporu rozvoje fotbalu u osob s mentálním postižením ve spolupráci s Českým hnutím Speciálních olympiád proběhl i v roce 2001. Česko-moravský fotbalový svaz a ČHSO se pro tento rok rozhodly pro dlouhodobější spolupráci než je pouze kampaň v jednom týdnu.

Česko-moravský fotbalový svaz má podporu fotbalu v ČHSO přímo ve svém harmonogramu vzdělávání trenérů profi-licence, která je opravňuje k vedení prvoligových a týmů a k angažmá v zahraničí. Proto byli právě tito trenéři z celé ČR (18) zapojeni.

O připravované spolupráci a jejich podmínkách (bezpečnostních, etických apod.) byly informovány kontaktní osoby všech klubů ČHSO na valné hromadě (31.3.2001) a následně i trenéři. Smyslem bylo uspořádat vzájemná setkání a podle podmínek připravit besedy, autogramiády, účast na společném tréninku v podmínkách klubu ČHSO nebo v podmínkách fotbalového klubu, pozvat sportovce na utkání, přizvat na setkání významné hráče apod. Smyslem pak bylo vzájemně se poznat, informovat o své činnosti, ale zvážit i možnou spolupráci do budoucnosti.

Vyhodnocení proběhlo dne 22.5.2001. Všichni trenéři se shodli v několika poznatcích. Nejdříve pociťovali jakýsi odstup, jak vše zvládnou, jak budou komunikovat, neboť až na několik výjimek se v podstatě dosud nesetkali s osobou s mentálním postižením. Atmosféra prvního setkání s MP sportovci (neboť první vstup se vždy odehrával na půdě Ústavu sociální péče, kde klub SO působí) tyto obavy a první pocit stísněnosti prolomila. Trenéři byli velmi přátelsky vítáni, byli překvapeni srdečností sportovců, ale také kvalitou práce, kterou vychovatelé prováděli: keramické práce, výtvarné práce, umělecké kroužky, výlety, cykloturistika atd., atd. Prvotní představy, zda jsou klienti ÚSP vůbec něčeho schopni, vzala ihned za své. Výměna dárků, které vyrobili sportovci SO, byla příjemným a nečekaným překvapením. Naopak drobné pozornosti a propagační materiály fotbalových klubů zdobí pokoje sportovců SO. Nejcennějšími trofejemi pak byly míče, dresy či brankářské rukavice, které kluby dostaly darem.

Oboustranným prožitkem byla setkání v prostorách klubu: prohlídka hřiště, posiloven, regeneračního zařízení, kabin, kde sedávají prvoligoví hráči a hlavně setkání s hráči. Třešinkou na dortu pak společný trénink, sportovní den nebo pozvání na utkání. Trenéry profi-licence fascinoval zájem a nadšení, které sportovci projevovali, ale také fotbalové znalosti a zapamatování si obdivuhodných detailů z televizních fotbalových zápasů. Nečekané bylo, že všude se jim dostávalo přátelského poplácávání a projevů vděku za krásný společně strávený čas. Ještě jeden podstatný prožitek zůstal tam, kde byla možnost společného tréninku či zápasu týmů žáků a dorostu se sportovci SO. Opět první odstup “pubertálních mistrů světa” roztál během několika pár minut, změnil se ve velmi pěkný podporující vztah a hlavně v případech těch mladých fotbalistů, kteří jsou s chováním poněkud na štíru, byla patrná bezprostřední změna: perfektně se ke kamarádům z SO chovali a uvědomili si, že mají nesmírné štěstí trénovat fotbal s perspektivou výkonnostní nebo možná i profesionální úrovně.

Fotbalový měsíc byl bezesporu úspěšný, zůstal zvěčněn na videokazetách, fotografiích, v místním tisku. Trenéři ale konstatovali, že zážitek byl oboustranně tak silný, že medializace pro ně nebyla tím nejpodstatnějším. Nejdůležitější z celého měsíce bylo to, že všichni se dle svých podmínek budou setkávat i nadále, už o sobě vědí.

Co upoutalo některé trenéry nejvíce:

Šidlof (Blšany) v klubu Tuchořice: tým je velmi dobře sportovně veden, v loňském roce měli sportovci SO možnost navštívít i prostory evropského klubu Feeynord Rotterdam. Při prohlídce zázemí Blšan pak uznale konstatovali, že mají větší kabinu než Holanďani a dokonce o jednu vanu víc. V besedě pak byl nejoriginálnější názor jednoho sportovce z Tuchořic, zda by nebylo ve fotbale nejlepší chodit do útoku a nedostávat góly. Shodou okolností pak tým Blšan hrál doma se Spartou a sportovci byli k tomuto utkání pozváni. Při vystupování týmu Sparty z autobusu vytvořili špalír a každý hráč Sparty, ale i trenéři Hašek a Chovanec si s nimi potřásli ruce. Mnozí z nich pak ani nemohli usnout. Trenér Šidlof přislíbil doprovázet Tuchořické na národní turnaj v červnu v Albrechticích.

Žák (Příbram) patřil k těm, kteří museli překonat první pocit nejistoty. Nyní, když zjistil, že jde o lidi přátelské, otevřené a v mnohém velmi šikovné ho pobuřuje, když se setká s negativním postojem k osobám s MP od neinformovaných lidí.

Čtveřice Řehák, Bílek, Žák, Kočí zorganizovala setkání s klubem SO v Praze. Největším zážitkem bylo, že dostali velmi krásné keramické džbánky (i manželky konstatovaly, jak jsou vkusné a nalezly místo v domácích vitrinách). Sportovci nemohli věřit tomu, že fotbalové dresy, které dostali, jsou opravdu jejich a můžou si je nechat. Na jednoho sportovce se tričko nedostalo, takže sportovec celou dobu běhal vysvlečený do půl těla (mimo hru, neboť fotbalista přece musí být v dresu), než mu přinesli z auta nové. Trenér Kočí pak byl doslova šokován tím, že do fotbalu se zapojily i dívky a jedna mu hned vlepila pusu a pohlazení, jak je to bezvadné, že přišli trénovat opravdoví trenéři. Trenér Řehák konstatoval, že už se přibližujeme podmínkám v zahraničí, neboť takovéto aktivity sportovních klubů jsou v Japonsku běžné. A nakonec nejzajímavější otázka z besedy: “Tak pánové, chtěl bych se zeptat, proč to vůbec hrajete?”

Trenéři Novák a Soukup se kontaktovali s klubem Empatie v Českých Budějovicích, kde zatím se věnují především atletice. Přesto si zahráli alespoň cvičně a Novák pískal jako přísný rozhodčí. Oba trenéři a ředitel zařízení už mají dohodu nejen o spolupráci ve fotbale, ale i při výpomoci v dalších sportech, včetně plavání.

Trenéři Novotný a Dubský se kontaktovali se skupinou v Rábech, kde klub SO ještě neexistuje a po setkání uvažují o jeho založení. Do akce se zapojili i rodiče 2 fotbalistů ze sportovního gymnázia. Situace se rýsuje tak, že sportovní gymnázium asi bude úzce spolupracovat. Prvním krokem bylo, že mladí fotbalisté předali sportovcům SO čepice, které sportovci přijali jako symbol navázaného přátelství.

Trenér Vrzáček oslovil dva kluby SO v Jihlavě. Kolegové z fotbalového klubu zprvu pomohli “jen tak”, aby v tom nezůstal sám. Když vstřebali atmosféru, už zůstali. Sportovní chvilka se protáhla na celý den, sportovci byli k neudolání, dorostenci měli nejen pocit perfektně prožitého dne. Předané dárky, společné písně, těžko popsatelné oboustranné nadšení. Vedoucí obou ústavů se shodly, že některé děti ještě tak pozitivně reagovat neviděly. A prohlášení fotbalových dorostenců společně s trenérem? Tak toto nás chytlo a určitě budeme pokračovat.

Trenér Puchmertl žasl nad chováním svých svěřenců, kteří nejdřív “nahodili ksichty”, ale po prvních minutách společného tréninku se naprosto změnili. Nepoznával je v toleranci, ve snaze pomoci a navázat pěkný vztah. V utkání pak hrál i trenér i ředitel ÚSP Stod. Po utkání si hráči vyměňovali dresy jako ve “velkém fotbale”. Sportovci obdrželi míč podepsaný hráči A družstva Plzně, dorostenci a trenér velmi pěknou keramiku.

Trenér Jarůšek (Dukla Praha) po společném tréninku předával sportovcům SO propagační materiály. V jedné ročence chlapec objevil rozhodčího Collinu a hned spontánně vysvětloval, jak proti ČR odpískal na ME penaltu.